Co dále dětem nabízíme
1. „BUDU ŠKOLÁK“
V letošním školním roce máme předškoláky ve všech třídách.
Program pro předškoláky směřující k přípravě pro vstup do základní školy s důrazem na samostatnost v práci a vlastní iniciativu, vedoucí k uvědomění si odpovědnosti za splnění zadaného úkolu.
Předškolním dětem je vždy v pondělí zadáno 5 úkolů, a to z těchto oblastí:
a) Grafomotorické činnosti
b) Logické činnosti
c) Pracovní činnosti
Děti samy rozhodují o postupu plnění zadaných úkolů v průběhu celého týdne. Splnění si zaznamenají do záznamového archu na tabuli samolepkou nebo razítkem. Tak má učitelka přehled o práci jednotlivých dětí.
Mladším dětem jsou na základě diagnostiky nabízeny individuálně pracovní listy, činnosti procvičující logické myšlení a pracovní činnosti. O plnění těchto úkolů však nejsou vedeny zvláštní záznamy a jsou součástí každodenních činností.
2. CVIČENÍ NA BALANČNÍCH MÍČÍCH
Probíhá v rámci tělovýchovných aktivit v tělocvičně. Napomáhá
k rozvoji správného držení těla, rovnováhy, posilování všech svalových skupin, rozvíjí smysl pro rytmus v souladu s pohybem těla, odvádí přebytečnou energii žádoucím způsobem (vhodné zvláště pro hyperaktivní děti).
Každodenní čtení dítěti pro radost je nejúčinnější metodou výchovy čtenáře - člověka samostatně uvažujícího, s rozsáhlými vědomostmi, které je sám schopen dále rozšiřovat.
Člověka kulturního, jenž postupuje eticky, člověka s představivostí, který si v životě umí poradit rozumem, nikoli silou.
Pravidelné předčítání dětem je dnes důležitější než kdy dříve, protože:
- Množství informací lavinovitě narůstá. Kdo nečte, nebude stačit změnám současného života.
- Čtení chrání děti před závislostí na televizi a počítačích.
- Čtení je dobrou alternativou falešných hodnot masové kultury.
Návyky, postoje a žebříček hodnot se přece utvářejí již v dětství.
Dnešní děti vyrůstají v jazykově chudém prostředí. Rodiče s nimi stále méně rozmlouvají a málo jim čtou. Kontakt s živým slovem vytlačila televize, jejímž nástrojem není jazyk, ale obraz. Výsledkem je čím dál horší znalost jazyka, přičemž ten je nástrojem myšlení - a to i matematického.
Děti, které nemají cvik v užívání jazyka a uvažování, děti zbavené představivosti, kterou
vytlačuje televize, budou mít potíže od počátku školní docházky i v pozdějším životě.
Emocionální a intelektuální propast mezi dětmi, kterým rodiče a pedagogové často
čtou, a dětmi, jimž taková stimulace chybí, se v průběhu dětství prohlubuje.
Láska ke knize by měla být rozvíjena již v dětství, a to pravidelným hlasitým předčítáním.
Odklon od psaného slova je nebezpečný obzvláště v demokracii. „Národ, který málo čte, málo ví.
Národ, který málo ví, se špatně rozhoduje - doma, na trhu, u soudu, u volebních uren," píše Jim Trelease, americký propagátor čtení dětem, a dodává: „Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu - to je velmi nebezpečná stránka demokracie."